Federico Díaz je konceptuální a multimediální umělec, který patří k průkopníkům užívání nových medií v umění a řadí se mezi nejvýraznější umělce v této oblasti. Žije a působí v Praze. Vystudoval pražskou AVU v letech 1990–1997, kde postupně navštěvoval ateliér vedený Karlem Malichem, Stanislavem Kolíbalem a Alešem Veselým. V roce 1993 získal stipendium na Alexander‐Dorner‐Kreis. Absolvoval také stipendijní pobyt na Cité internationale des arts v Paříži a v Soros Center for Contemporary Art. Od 90. let rozvíjí pomocí nových médií svoji tendenci odhalovat primárními lidskými smysly nezachytitelné imateriální elementy přirozeného žitého prostředí denní reality. Pro Díazovu práci jsou typické prostředky jazyka algoritmicky generovaného umění a systems art, stále intenzivnější otevírání přímé interakce se svým divákem a hlavně sledování jeho základní tvůrčí premisy, která říká, že umění vzniká bez doteku lidské ruky. Média a technologie ve svých instalacích využívá jako socio-politické katalyzátory společenských změny. Díaz je často spojován s prověděckou orientací současného umění a je považován za „technooptimistu“.
2011
2017
2016
SOLO
2020 Prosperita, Galerie Pro arte, Praha
2011 Outside Itself, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
2009 Adhesion, Frederieke Taylor Gallery, New York
2005 Sembion, ICA (Institute of Contemporary Arts), London