) nezajímá?Na rozhovorech pro televizi je vždycky fajn, že řeknete docela dost zajímavých věcí (nebo si to aspoň myslíte) a když vidíte výsledný sestřih, zjistíte, že jedna nebo dvě věty, které nakonec použijí a které ani moc nepovažujete za důležité, rozhodnou a převrátí celé perfektně nastavené poselství. Nic s tím nesvedete, v tří minutové reportáži to ani nejde jinak. Média zajímají beztak jen hesla z francouzské revoluce a černý a bílý kontrast plus trochu emocionálního patosu, když to dokážete.
J&T index je samozřejmě jen způsob jak hodit odjištěný granát mezi umělce. Nějaký žebříček autorů, kteří vedou na předních pozicích upřímně nezajímá ani žádné sběratele. Vedle mne je opřená kresba Evy Koťátkové, která už nekolikátým rokem vede jistě zaslouženě pomyslnou tabulku úspěšnosti, co se týká výstav a mezinárodní prezentace. Vystavovala na benátském bienále, na bienále v Sydney, v Kunstmuseu Bonn atd. V loňském roce pak měla svoji dosud největší výstavu v milánském Hangaru Bicocca a také ve slavném Metropolitním muzeu v New Yorku. V newyorském MET vystavovala Eva Koťátková společně s americkou umělkyní Rachel Harrison. Obě umělkyně se zaměřily na intepretaci readymade. Evina instalace s názvem Untitled (Unlearning Instincts) se skládala z téměř stovky koláží knižních fotografií, které se zabývaly tématy vzdělávání a procesem přejímání sociálních a politických vzorců. Metropolitní muzeum zakoupilo celou sérii těchto prací do svých sbírek. A nejen tato instituce, ale řada dalších věhlasných muzeí vlastní díla této umělkyně. Ať už se jedná o New Museum, MoMA v New Yorku nebo pařížské Centre Georges Pompidou, Eva je vedle Jiřího Kovandy ve světových institucích nejhojněji zastoupeným žijícím českým autorem a navíc v tak mladém věku. Její dílo mám rád a to co teď napíšu, vůbec nesouvisí s tím co považuji jen za virtuální a tudíž v praxi za naprosto odlišnou zkušenost. Obdobná kresba ve shodném formátu byla na mezinárodním veletrhu galerií nabízena v řádech desítek tisíc eur. A asi před měsícem jsem jí pořídil v české aukci, dostatečně propagované mezi sběrateli, za deset tisíc korun. Tím chci říct, že kdyby se současný trh skutečně řídil indexem úspěšnosti J&T, pak bych kresbu nemohl nikdy získat takto výhodně. Musel by se o ní strhnout nelítostný boj. Ale my žijeme v Čechách, v zemi kulturní ignorace a tady se najde jen jeden člověk, který o její dílo projeví zájem, žádný nárůst, jediný příhoz v aukci a je vaše. Takhle jsem to před dvaceti lety zažíval s díly Františka Kupky a Gustava Klimta. Za hubičku. Mimo jiné ta kresba se jmenuje „Studium mne stálo mnoho sil.“ Apropos v prostřihu reportáže stojím před obrazem Julia Reichela, jednoho z nejlepších současných umělců. Toho v indexu J&T nenajdete. Ale nenajdete ho kupodivu ani v knize Spectrum mapující malířskou scénu jeho generace.
https://www.ceskatelevize.cz/…/22141100012…/video/831004
